Letošní rok nezačíná pro jazzovou scénu dobře. Právě jsem dokončoval článek o mladém jazzovém chlapíkovi jménem Chris Bullock když jsem se dozvěděl, že ve věku 79 let zemřela legenda a absolutní ikona, americký jazzový klavírista a skladatel Chick Corea. Virtuózní hráč na klávesové nástroje se po hudební dráze pohyboval více jak 50 let. Stal čtvrtým nejčastěji nominovaným umělcem v historii cen Grammy! R.I.P. Chick Corea. Prosadil se již na začátku 60. let minulého století, kdy spolupracoval se mnoha hudebníky tehdy zvučných jmen. Hlavně se ale podílel na rozšíření elektrické jazzové vlny. Dá se říct, že se stal průkopníkem použití syntezátorů, moogů a dalších “elektro” nových technologií a mašinek. Je třeba…

  Aneb, co právě poslouchám. S tímto chlapem a jeho albem je to jako se současnými spalovacími motory. Pomalu hynou na úbytě a mění se na hybridní, případně na čistě ekologické elektro systémy. V  případě alba “Boomtown” je už tak vyýkonný jazzový “motor” nakopnutý “statorem” elektro music, “rotorem” hip-hopu, “infotainmentem” drum´n´bassu a blikačkami komorní hudby. Neslučitelné? Ale ano! Zkrátka: Chris Bullock stvořil hybridní jazzové album. Hned na úvod ale říkám:  “Boomtown” je skvělá deska! Návyková! Chris Bullock toho má za sebou už hodně. Jako multiunstrumentalista hostoval na mnoha albech jiných umělců (nepočítaje “domovskou” kapelu Snarky Puppy) Do svých nástrojů “foukal” i na albech takových umělců, jako jsou třeba Elvis Costello…