ARCHITEKTURA,  ARCHIV,  HISTORIE

Kostel sv. Barbory Všekary

Foto někdy z roku 1945
Malby po kterých zbyly jen šmouhy

Pradávno tomu. Píše se rok 1717. Už několik desítek let dolují v potu tváře horníci olovo, stříbro a cín v hlubokých lesích panství horšovskotýnského. Mají svoji vesničku o pár domech, nedaleko dnešní s názvem Všekary. Nebo to byla přímo tahle vesnice? To se dnes stále neví – a asi už nikdy vědět nebude. Majitel panství, hrabě Trauttmannsdorf, věděl, jaká je hornictví těžká robota i nechal pro své poddané v letech 1717-1724 vystavět právě tento hornický kostel. Milosrdenství? Těžko. Spíše tehdy hluboko zakořeněná víra v Boha a jeho dobrodiní, které pán více než nutně potřeboval „přenést“ na těžce robotující horníky, aby pro něj dřeli do úmoru

„…dám jim tu jejich svatou Barboru, kostelík se
zvonicí nechám postavit pro slávu Boží a dobrý skutek tak vykonám…“

Historie už ne tak vzdálená byla zlá. Jak to tak u těchto nebohých staveb v naší zemi obvykle bývá, minulost kostela sv. Barbory se od jisté doby jeví jako nikterak radostná a svým způsobem nezvykle „bohatá na události“. A pro naši zem naprosto charakteristická.

Kostel stojí kousek od vesnice Všekary v západočeském kraji. Poté, co byly drahé rudy vytěženy, obec zřejmě zmizela v prachu dějin, nicméně kostel tu zůstal. A od 18. století fungoval jako poutní místo. Za Josefa II byl kostel sv. Barbory Všekary zrušený, ovšem lid pořádal poutě nadále, bez ohledu na nařízení panstva. První, a zřejmě ještě ne zcela radikální změna nastala v roce 1938 po odtržení Sudet, kdy se kostel a okolí stal součástí Velkoněmecké říše.

Na konci války byl kostel sv. Barbory Všekary využíván k bohoslužbám příslušníků polské vojenské brigády. A ještě dlouho po válce se zdálo, že bývalý hornický kostel bude žít. Konaly se tu poutě i příležitostné mše.

Rok 1954 a  bolševik začal úřadovat.

Bolševik začal úřadovat. Na kostely obecně padla kletba. Tento měl navíc tu smůlu, že v okolních lesích začaly padat vojenské povely neb tu cvičila Československá lidová armáda.

Rok 1968 a dílo zkázy dokonali vojáci Rudé armády!

A to za okupace, kteří si ve věži kostela zřídili pozorovatelnu. Po jejich odchodu zůstal kostel ve zdevastovaném stavu a stal se cílem vandalů a zlodějů. Poškozenou střechou začalo zatékat do interiéru a byly tak nenávratně poškozeny stropní kresby a fresky, vytvořené v roce 1767. Zařízení bylo rozkradeno nebo zničeno a kostel zůstal trvale otevřený.

Co zmizelo? Hlavní atrakcí býval akantový hlavní oltář plus nějaké sošky světců a další vybavení. Podle dobových fotek by snad měly být na kůru i malé varhany…?! Kde je tomu všemu dnes konec…

Jak to vypadá dnes?

Dříve byl kostel sv. Barbory Všekary označen za zříceninu a v roce 1990 byl na něj dokonce vystaven demoliční výměr. Nicméně rozhodnutí se podařilo zvrátit, byla opravena střecha a stavba byla prohlášena za národní kulturní památku!Dnes pozemek s kostelem patří obci Všekary, která se snaží najít peníze na jeho obnovu.

Co říct závěrem? Historie nebyla k této stavbě ani trochu vstřícná. V podstatě od konce II. světové války většinu času trpěla.

Filiální kostel sv. Barbory Všekary je i přes svůj zchátralý stav krásná sakrální stavba. Dovedu si představit i její využití celospolečenské, kulturní. Třeba se to někdy povede. Jako příklad by mohl sloužit nehezký osud a následné vzkříšení kostela Nanebevzetí Panny Marie v Neratově v Orlických horách.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!