Planetárium Václava Neckáře
→→,  KULTURA,  MUSIC

Planetárium Václava Neckáře

Píše se rok 1977. Na gramofonovém trhu se objevuje nová deska Václava Neckáře. Toho roztomilého klučiny s milým úsměvem. Osud mu odbil 34 let a on je na absolutním vrcholu popularity. Má za sebou účinkování v hvězdném pop triu „Golden Kids“ (Neckář, Vondráčková, Kubišová), je obsazován do skvělých a oceňovaných filmových rolí (Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Šíleně smutná princezna… V „domácí“ roli zpěváka disponuje naprosto výjimečným a snadno rozpoznatelným hlasovým fondem. Troufám si říct, že dodnes se tu nenašel žádný zpěvák, který by se mu jen trošku přiblížil. Po řadě nesmrtelných – i když někdy poněkud přitroublých – popových písniček přišel s něčím naprosto jiným. S albem koncepčním. Planetárium Václava Neckáře a skupiny Bacily tehdy leckterého doslova šokovalo.

Proč šok?

Jednoduché popěvky o “kytáře, kterou jsem koupil kvůli tobě” nebo o “lékořici” zde vystřídaly daleko promyšlenější a mnohem hodnotnější texty s vesmírnou tématikou. A vyšperkované dosud neslyšeným Neckářovým projevem. Opojným, v některých skladbách až neskutečně procítěným. To tehdy mnoho lidí neskouslo. Žádné provoplánové popěvky ale vážně myšlený koncept, kterým se musel posluchač proposlouchat. Pokud chtěl porozumět.

A pokud mne paměť neklame, jde vlastně o první koncepční album v dějinách naší hudby. Bylo vydané i v angličtině.

Malá poznámka na okraj výše napsaného. Několikrát jsem vyslechl vášnivě vedené debaty, kdo byl lepší zpěvák. Zda Gott či Neckář. Je to jednoduché, Gott byl králem kantilény ale na to, co na Planetáriu nazpíval Neckář, na to prostě neměl. Platí to i obráceně. Ovšem Neckář navíc bodoval výbornými hereckými výkony…

Kdo se na tvorbě dvojalba Planetárium Václava Neckáře podílel.

Kapela Bacily

Václav Neckář – zpěv
Jan Neckář – piano, syntetizátor, violoncello, zpěv
Otakar Petřina – kytary, citera, flétna, zpěv
Josef Kůstka – akust. a el. kytara, basová kytara, zpěv
Jindřich Vobořil – basová kytara, zpěv
Milan Vitoch – bicí, percussion

Zde je nutné podotknout, že následná koncertní podoba kapely se od této nahrávací částečně lišila.

Dále: smyčcový orchestr, Petra Janů – soprán, Jaromír Klempíř – akustické piano, Květoslav Rohleder – housle, Jan Kubík – tenorsaxofon a Gustav Houdek – bič

Sbor tvořili: Lešek Semelka, Ladislav Kantor, Bohuslav Jíša, Helena Arnetová, Antonín Viktora. Zuzana Hanzlová, Lubomír Pospíšil a Jindřich Vobořil.

Texty

Vedle špičkového výkonu Neckáře nesmíme zapomenout na perfektně odvedenou práci textařů: Michael Prostějovský, Zdeněk Rytíř a Jiřina Fikejzová.

Co nás na albu Planetárium Václava Neckáře čeká?

Předně: poslouchám právě nově vydanou remasterovanou verzi klasického “černého” dvojalba vydanou v roce 2020. Na celkové délce 1 hodiny a téměř 27 minut nás čeká dnes už klasický výlet do jiskřivých a mámivých vesmírných dálek. Na albu je dohromady 22 písní a uslyšíme tu rock, hard rock, art rock, něžné baladické prvky, inteligentní pop a i na kabaret tu dostane trošku prostoru. V drážkách vinylu se skrývá krásno, se kterým se člověk musí doslova mazlit.

A tímto říkám: Planetárium Václava Neckáře poslouchejte z klasické černé desky! Tolik krásy a dokonalosti degradovat do formátu CD nebo dokonce MP3 je hřích a může se ho dopustit jen zoufalec!

K výše napsanému si dovolím malý návrat v čase. Před těmi 43 lety jsme žádnou kvalitní hi-fi techniku neměli k dispozici. A tak jsme album Planetárium poslouchali tak, jako většina lidí v tehdejší socialistické republice. Z nekvalitních gramofonů nebo kopií přetočených na kotoučové magnetofony, případně na “kazeťáky”. Ale až teprve nyní, když máme k dispozici kvalitní techniku a remasterované album, dokážeme ODHALIT a VYCHUTNAT snad tisíce všemožných detailů a zvukových fíglů, které nám tehdy unikaly. A, řeknu vám, je to balzám pro uši!

Dojalbum z roku 1977 patří do zlatého archivu čs. populární hudby. Obsahuje několik top prvků: vynikající pěvecký výkon Václava Neckáře, skvělé texty a špičkové hudební motivy Oty Petřiny, Petra Jandy nebo Jana Neckáře. Formě koncepčního dvojalba odpovídají také aranže, využívající netradičních postupů. Jsou to hlavně ruchové předěly mezi skladbami, které doslova „lepí“ celou desku dohromady. Nikoliv násilně ale naprosto přirozeně dokreslují tajemnou atmosféru alba a posluchače “přenáší” do dalšího děje. Skvělá práce!

Obsah alba

01. Planetárium – vchod (Otakar Petřina) 4:20
02. Světová výstava (J. Burian/I. Marek, J. Burian) 3:36
03. Diamantová žena (Otakar Petřina) 6:02
04. Stále šťastné údolí (P. Janda/Z. Borovec) 4:01
05. Potulný hráč (O. Petřina/Z. Rytíř) 3:58
06. To se stává (O. Petřina/Z. Rytíř) 4:36
07. Meteor (O. Petřina/Z. Rytíř) 4:10
08. Pět světelných let (O. Petřina/Z.Rytíř) 4:17
09. Jako kouzlem (O. Petřina/Z. Rytíř) 2:50
10. Planetárium (O. Petřina/Z. Rytíř) 6.23

CD 2:

01. Lásko, 3, 2, 1 a start (J. Kůstka/E. Krečmar) 4:30
02. Sluneční vítr (J. Neckář/Z. Rytíř) 3:02
03. Zimní královna nejdelších nocí (J. Kůstka/L. Kantor) 5:00
04. Klaun a tanečnice (J. Neckář/V. Čort) 6:04
05. Hvězdné nebe nad Atlantidou (J. Neckář/Z. Rytíř) 2:23
06. Známe ho, žadný vzor (J. Kůstka/J. Fikejzová) 1:50
07. Co je to svět (J. Klempíř/M. Prostějovský) 2:30
08. Nejsem hvězda (J. Neckář/E. Krečmar) 2:34
09. První i poslední (J. Obermayer/M. Černý) 2:51
10. Swingující Jupiter (Z. Marat/M. Prostějovský) 0:53
11. Stroj času (J. Neckář/Z. Rytíř) 4:04
12. Planetárium – východ (Otakar Petřina) 3:45

Na „Planetáriu“ jsem vyrůstal. Ještě jednou musím zopakovat, jak nás album v tom roce 1977 šokovalo. Stejně, jako u dalšího, nedávno vydaného skvostu, mega legendárního, prvního alba Katapult. Proč?

Z dnešního pohledu je to totiž až k neuvěření, že se tohle album zrodilo v zemi, tehdy svírané komunistickou doktrínou řízenou z Moskvy. A že bylo “otevření” Planetária bolševiky povoleno. Či vzato na milost? Vždyť jak po hudební tak textové stránce do daleka “čpělo” západním a totálně dekadentním uměním, neslučitelným se socialistickou morálkou! Řečeno tehdy běžným slovníkem bolševických papalášů…

Jen si to představte. Laciné popěvky typu „Doktor Dam Di Dam“, „Lékořice“, “Čaroděj dobroděj“… mohly se, a také se často hrály, běžně v rádiu. Na stanici Hvězda. A najednou buch! Exploze!  Přiletí „Meteor“, budeme ve vesmíru bloudit “Pět světelných let“, uvidíme zázrak: „Hvězdné nebe nad Atlantidou“, a ke všem těm příběhům nám bude hrát “Potulný hráč” A jsou tu další perly! Spousta perel! Jenže je tu potíž, co pustit do rádia, aby to nepobuřovalo uvědomělého socialistického posluchače…

Planetárium Václava Neckáře je obrovská porce navýsost kvalitní muziky, textů, aranží… zkrátka muzikantského umu.

Bohužel, nastal tu neuvěřitelný paradox: zatímco v roce 1977 tohle album předběhlo svoji dobu, dnes dílo tohoto formátu už nikdo neumí! A to je smutné. 🙁

Moje hodnocení 10 z 10 + 10 za remasterovanou verzi

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!